Najčítanejšie Rozhovory 

S Mirkou Zlatníkovou scenáristkou úspešnej Márie Terézie

Mala by podľa vás Mária Terézia dnes šancu zastávať významnú politickú funkciu?

Kdyby věděla, že bude muset jednat s některými současnými politiky, tak by možná vůbec nekandidovala. Měla to sice těžké, ale stále se pohybovala mezi šlechtou, tedy muži, kteří ctili jistá pravidla.

Od čias jej vládnutia v našich zemepisných šírkach nestála žiadna žena na čele krajiny…

Situace u nás je opravdu unikátní, v zahraničí vidíte na vysokých pozicích stále více žen. Premiérky, prezidentky, královny. Polovinu kanadské vlády tvoří ženy. My máme sice spoustu skvělých žen na regionální úrovni, ale ve vyšších patrech politiky chybí. I proto věřím v pozitivní diskriminaci.

Nie je to aj tým, že ženám sa vlastne do politiky ani nechce ísť?

Za současné situace určitě ne. Muselo by se změnit nastavení celé politické kultury. Pro muže obvykle znamená slovo “vládnout” mít moc, porazit někoho, zastrašit nepřítele, získat výhody. Pro ženy pečovat, starat se. Mezi politiky je jen málo lidí, kteří mají na srdci blaho svých voličů.  Takže vlastně chápu, že se většině žen do politiky nechce. Ani Mária Terézia to neměla lehký. Bylo jí dvacet jedna, měla tři děti a najednou se musela postarat o celou říši. Začátek jejího panování musel být opravdu těžký, měla hodně nepřátel.

Prečo ste sa pustili do písania scenára o nej. Čo vás na jej príbehu najviac zaujalo?

Že o ní nic nevíme. Neexistuje její soukromý životopis, všechny zmínky o ní musíte vytahovat odjinud a kombinovat. Byla opravdový “control freak”, cenzurovala veškeré informace, které se dostávaly na veřejnost.  Co tak hrozného se jí muselo přihodit, že začala zametat stopy sama po sobě? Když jsem si začala porovnávat některá data, došlo mi, že třeba vyhlášení válek, ultimát a vpády se kryly s termíny jejích porodů, šestinedělí nebo vysokého stupně těhotenství. To nebyly náhody, okolní země zkrátka využívaly okamžiků, kdy jí bylo nejhůř.  Možná proto začala skrývat svůj soukromý život.

Prečo ste napísali aj druhú sériu?

Původně jsem to neměla vůbec v úmyslu, ale producenty překvapil úspěch té první. Ve všech koproducentských zemích byla Marie Terezie na špičce sledovanosti, do dalších 17 zemí se prodala. Takže to nebyl scénáristický nápad, ale producentská zakázka. Chtěla jsem představit panovnici takovou, jaká byla, než na nás začala přísně koukat z učebnic, jenže to jsem udělala už v první sérii. Pro druhou sérii mi zbyla jediná možnostt: Zkusit se podívat ZA obraz té přísné dámy. Co se dělo v osobním životě ženy, která se tváří tak tvrdě a nekompromisně?

 

 

Na fotografii som s Philippem Hochmaierom, ktorý hrá grófa Trencka

Dnes veľa žien nevie zvládnuť kariéru aj rodinu, lebo to vôbec nie je ľahké. Ako sa to jej darilo?

Chtěla jít celé zemi příkladem a mít rodinu jako z obrázku. Jenže ve skutečnosti to měla stejně těžké jako všichni ostatní. Vládnoucí roli zvládla, manžela i přes jeho avantýry milovala, ale její slabinou byly děti. Vztahy s nimi neměla nejlepší, což se ukázalo hlavně v dospělosti.  Tohle se prostě vyřešit nedá, nemůžete být výborná ve všech třech rolích. Spíš bych řekla, že si musíme  vybrat. To, v čem jsme nejlepší, co nás baví, Nemusíme všechny dělat kariéru, klidně si stačí odpracovat svých pár hodin a žít rodinou. Pokud se věnovat kariéře, tak musíme do péče o děti zapojit babičku, kamarádky, chůvu… A především se smířit s tím, že naše děti budou poslední v jeslích a ve školce, nebudou mít nažehlené košilky, ani chodit na dva kroužky denně.

Mirka vtipne komentuje svoje fotografie na facebooku : Za mojích mladých čias sme pekne sedeli v krčme a nenútili mamku chodiť do posilňovne!

Keď čítate rôzne rozhovory s úspešnými ženami, ktoré všetko zvládajú a vy im závidíte. Myslíte si, že je to len aby vyzerali lepšie?

Když jsem pracovala lifestylovcýh časopisech, vždycky jsem říkala, že tam nechci vidět nikoho, kdo vykládá, jak všechno zvládá. Za prvé je to lež. Za druhé tím všechny normální čtenářky jen uvrhneme to beznaděje. Ony si s tím časopisem sednou mezi špinavé prádlo a křičící děti, aby si aspoň na chvíli odpočinuly, a tam jim nějaká herečka začne líčit, jak to zvládá levou zadní? Vzpomínám si na jediný případ manažerky, která opravdu zvládala všechno: Čtyři děti, z toho jedno miminko, vysoký post v mezinárodní firmě a hezké manželství. Ta dávala tyhle rozhovory jak na běžícím pásu . A pak, ve 42 letech, dostala infarkt . Od té doby se věnuje nadační činnosti – pomáhá  ženám se syndromem vyhoření.

Ako ste to zvládla vy sama?

Podle okolností. Když byl syn malý, byla jsem s ním doma do čtyř let. Chovala jsem králíky, pěstovala zeleninu a ovoce, šila a pletla – a byla jsem spokojená. Spíš se zdálo, že budu patřit do té sorty žen, co se najdou v mateřství. Jenže pak se naše finanční situace změnila a já musela začít živit rodinu. Když už jsem v té práci byla, dělala jsem ji nejlíp, jak jsem uměla. Vidíte, tady právě přichází jedna ta “postižená” (ukazuje na dceru Adélu). Adí, jak si myslíš, že jsem vyřešila konflikt mezi mateřstvím a kariérou? (“Asi nejlíp, jak jsi tenkrát mohla. To my jsme reagovali špatně.”) Jak špatně? (“Říkali jsme ti, že všechny ostatní jsou lepší maminky než ty. Sousedka si se mnou hrála a smažila mi rybí prsty, ty jsi byla přísná a museli jsme jíst zdravě.”)

Čo poviete na to?

Část z toho jsem asi vytěsnila, je ale pravda, že  Áďa trochu mrmlala vždycky. David ne, ten si mě jako maminku vždycky našel. O svůj čas se okrátst nenechal. Některé věci mi ale zůstaly líto. Vzpomínám si na jeden teplý jarní den, seděla jsem v práci, čekala na poradu, a toužebně si přála, abych s Adélou mohla jít na procházku k vodě. Ke své škodě jsem prošvihla část jejího dětství.

Buldok sa, na rozdiel odo mňa, pri fotení do ženských časopisov dokáže usmievať úplne spontánne.

Taká obligátna otázka, dnes by ste niečo robili inak?

Asi ne. Svou práci miluju. Když se na ty dva koukám teď, vyrostly z nich… (“Fantastické děti!” směje se Adéla) Vždyť jo! Oba jste chytří, fajn, dokážete se o sebe postarat. A máme se navzájem rádi. Nebo ne? (Adéla: “To jo.”)

Ako dopadlo vaše manželstvo?

To už jsem neutáhla.

Ešte stále vás baví práca scenáristky?

Ano, pokud máte nervy. Je to nájemní práce, čekáte, zda-li vám zavolají, nezavolají, jestli si někdo vaší práci objedná, kolik a zda vůbec vám za ni zaplatí. Může se stát. že něco, na čem jste pracovali měsíce, přijde vniveč a nenatočí se. Pokud máte děti a musíte platit složenky, je to velký risk.

Na čom pracujete teraz?

Píšu příběh z doby rozpadu Rakouska-Uherska. Pokud to vyjde, bude opět koprodukční.

My ženy sme také, že vieme robiť niekoľko vecí naraz. Dá sa to aj prí písaní scenára?

Nejdřív se nemůžu soustředit, ale když se mi to povede, nevidím ani neslyším a nesnáším každého, kdo na mě promluví.

Čiže potrebujete absolútny pokoj?

Jednou jsem slyšela, jak David říkal Adéle:  “Teď do obýváku  nechoď, máma tam má  postavy”. Čímž myslel postavy filmové. Sami tehle způsob práce ale přebrali, když pracují, taky na ně nesmím promluvit.

***

Mirka Zlatníková (1965), predtým Vopavová, je scenáristka a novinárka.  Je rozvedená, má syna Davida (27) a dcéru Adélu (21). Jej priateľ je novinár.

Pripravila Libuša Sabová

Foto Mirka Zlatníková

Vaše komentáre

Superbabky odporúčajú nasledujúce články